Filtrace

Zařízení je napojeno výhradně na řádovou vodu za pomocí připojovací hadičky. Filtrovaná voda je zbavena od mechanických nečistot (písek, bahno, rez, suspendované pevné látky), organických látek (pesticidy, mikrocystiny), chlóru a jeho sloučenin, těžkých kovů a dalších chemických zbytkových látek. Výsledná voda je průzračně čistá, bez nežádoucích látek a nepříjemné chuti a pachu.

Proč vodu filtrovat

Membránová filtrace

Membránová filtrace je fyzikální proces, při kterém jsou částice ve vodě separované na základě velikosti a tvaru s využitím tlaku a speciálních polopropustných membrán s rozdílnou velikostí pórů. Existují 4 základní typy membránové filtrace:

▪ mikrofiltrace
ultrafiltrace  - nejvhodnější pro filtrování kohoutkové vody
▪ nanofiltrace
▪ reverzní osmóza

Jaké látky jsou jednotlivými typy filtračních membrán zadržovány

zadržuje mechanické nečistoty, olejové částice, bakterie, buňky, koloidy
1. mikrofiltrace
zadržuje viry, makromolekuly, proteiny
2. ultrafiltrace
zadržuje částice s nízkou molekulární hmotností (>20.000)
3. nanofiltrace
 zadržuje Ionty a soli obsažené ve vodě
4. reverzní osmóza

Jak vodu filtrujeme

Ultrafiltrace: nejvhodnější řešení pro filtrování kohoutkové vody

Ultrafiltrace je metoda založená na schopnosti membrán separovat molekuly na základě rozdílné relativní molekulové hmotnosti. Mikroporézní trubičky poskytují účinnou fyzickou bariéru proti suspendovaným pevným látkám (mechanické nečistoty, olejové částice) a škodlivým mikroorganismům jako jsou bakterie, viry, cysty a prvoci.

Princip ultrafiltrace skýtá řadu výhod – vodu filtruje takřka v reálném čase a nepřetržitě, tedy bez nutnosti vodu sbírat v akumulační nádrži (jako tomu je u nanofiltrace a reverzní osmózy), udržuje minerály soli a vyznačuje se vysokou úsporností (nedochází k žádnému odtoku odpadní vody). Reverzní osmóza při výrobě 1l filtrované vody odvede cirka 5-8l vody do opadu.

Mechanická filtrace

Plisované (velmi natěsno skládané) filtry jsou široce používané jako efektivní povrchová filtrace díky svým vynikajícím vlastnostem průtoku a vysoké účinnosti. Plisování umožňuje, aby bylo filtrační médium extrémně těsně zabaleno do kazety, která v celku tvoří samotnou filtrační vložku. Filtrační vložky se odlišují právě použitou hloubkou plisování, známou taktéž jako propustnost/pórovitost, běžně uváděnou v mikrometrech (µm).

Čím je propustnost nižší, tím více dokáže zadržet mechanických nečistot jako jsou úlomky rzi, bláto, a jiné sedimenty. Běžně se pro účely povrchové filtrace setkáte s pórovitostí v rozmezí 200-1 µm.

Aktivní uhlí

Co je to aktivní uhlí a jak vzniká: aktivní uhlí jsou spálené skořápky kokosového ořechu, případně spálené dřevo. V procesu výroby aktivního uhlí dochází nejprve k tzv. karbonizaci při teplotě do 540 °C (proto v překladu carbon=uhlí), kdy se odstraní přirozeně těkavé složky, nečistoty a zbývající vlhkost, a následně dojde k procesu aktivace za pomocí velmi horké páry (cca 870 °C). Tento proces vytvoří jakousi síť trhlin a pórů o různých velikostech (až do molekulárních rozměrů), které můžeme chápat jako obrovskou filtrační plochu. Pro zajímavost, kávová lžička (3 g) aktivního uhlí představuje povrch s plochou rovnající se fotbalovému hřišti.

Aktivní uhlí se běžně používá k redukci chloru a vedlejších látek chlorace vody (THM), těžkých kovů, pesticidů a mnohých dalších chemických látek ve vodě obsažených. Pozitivním vedlejším efektem je tížené odstranění nepříjemných chutí, pachů a zbarvení.

UV lampa

UV záření brání růstu a reprodukci mikroorganismů jako jsou bakterie, viry, plísně, řasy a jiné. Děje se tak prostřednictvím UV záření, charakteristického krátkou vlnovou délkou a sice tak, že voda obtéká kolem UV lampy, která toto záření produkuje. Energie dávky UV světla během jeho expozice se vyjadřuje v jednotkách mJ/cm2 a každý jednotlivý mikroorganismus vyžaduje odlišnou hodnotu pro jeho vyhubení. Například mikroorganismus streptokoku k vyhubení potřebuje cirka 3,8 mJ/cm2, zatímco bakterie Legionella 12,3 mJ/cm2.

Pokud jsou mikroorganismy ve vodě ponechány, tzn. nejsou odstraněny například prostřednictvím ultrafiltrace a zároveň pravidelné dezinfekce systému, vytváří na stěnách systému nežádoucí biofilm. Voda protékající přes tento biofilm může obsahovat více bakterií a činit tak vodu méně bezpečnou pro konzumaci.